Mastná tyč

Mastná tyč byl pro mě zcela neznámý pojem. Jednou jsem však potkala kamaráda, který už dlouho vlastní auto. Takže jezdí pohodlně, čistě…nemastně. Jenže co se mu nestalo…auto se mu rozbilo. Vyprávěl mi o tom jako o smrti vlastní matky. Nebyla jsem si jista, co by mu v té chvíli bylo milejší. V jeho výrazu jste mohli pozorovat beznaděj a nechutenství z cestování s MHD. Stejně mi to nedalo nezeptat se, proč je celý v křeči. On odpověděl, že cestovat „mastnou tyčí“, ho ničí a je to všechno v pi*i.
„Mastná tyč?“ Zeptala jsem se a při tomto přirovnání se mi zvedl žaludek a začala jsem přemýšlet, proč vlastně mastná tyč. V duchu jsem si říkala:“No jasně, mastná tyč.“
Přeberte si toto označení a vybavte si, jak jezdíte v létě s MHD a tyče jsou upocené, lepkavé a umaštěné. Celé MHD je umaštěné. Když se někdo opře s týden nemytou hlavou o okénko a zůstane tam obtisk, brání vám to ve výhledu z okna, což nepotěší, ale spíš vybídne žaludek, aby se vzepřel při trávení snídaně. Jedna babička kdysi zažila fajn pocit, že tyč není mastná, ale to se držela kamarádčina pádla, která se právě vracela z vodáckého kroužku.
Zase nás může těšit, že cestování není nemastné, neslané. Je alespoň mastné…možná i slané, ale to už je jiná kapitola :o) (odvážlivci mohou sdělit, jestli jsou tyče slané, mohl by z toho být další příspěvek:o))

Takže jezděte s čistou hlavou, ať je pohled z okna veselý a skla čirá.